O víkendu 11. – 12. května jsme se já, Alena, Karel a Lukáš Matějka vypravili na závody žebříčku A do Kramolína poblíž Dukovan. Pořadatelem byl brněnský klub SK Žabovřesky.

     V sobotu byla naplánována náročná klasika, pro mistrovské kategorie v měřítku 1:15 000, což se některým členům trochu vymstilo. Počasí se první den rozhodně nevydařilo, takže pořadatelé volně navázali na déšť  z mistrovství klubů minulého roku. Na mokré louce jsme během přestávky mezi přeháňkami postavili oddílový stan a první člen klubu (Karel) se mohl vydat do lesa. Jak už to u klasiky bývá, závod nabídl mnoho dlouhých postupů s volbami, ale i se zákeřnými dohledávkami.  Karel skončil v kat. H50 na 12. místě, Alena v kat. D50 10. a Lukáš, kterému měřítko mapy nesedlo, v kat. H16 na 18. místě. Já jsem závod proběhla bez potíží, ale u vyčítání jsem zjistila, že můj čip vypověděl službu a nezaznamenal průchod první kontrolou.Musela jsem tedy pořadatele poprosit, jestli by mohli vyčíst z krabičky. Naštěstí jsem se domluvila a po ,,oddisknutí“ skončila na v kat. D16 na  6. místě.

     Po závodě jsme se ubytovali v tělocvičně a na večeři vyrazili do Dalešického pivovaru, kde se točil legendární film Postřižiny. Den jsme zakončili vyhlídkou z hráze přehrady Dalešice s přečerpávací elektrárnou.

     Druhý den se již počasí udobřilo, a tak jediným nepřijemným faktorem bylo mraveniště, na kterém jsme si postavili stan. Čekala nás krátká trať s častými změnami směru a četnými hustníky.  Jako první se do lesa vydala Alena, která pak ještě stihla fandit později startujícím členům.  Den přinesl více úspěchů. Alena si polepšila na 8. místo, Karel zasprintoval do cíle a tím porazil dva soupeře, skončil tedy 9. Nejvíce si chuť spravil Lukáš, který zaběhl skvěle, a mohl vystoupit na třetí příčku stupňů vítězů.  Já jsem, již se zapůjčeným čipem, zaběhla celkem bez chyb a obsadila pěkné 2. místo. Jako cenu jsme dostali láhev Rychlých špuntů a spokojeni mohli vyrazit domů.

      Já jsem si ze závodů odnesla jedno ponaučení: Mějte rádi staré čipy.