Jakub Bílý, Rose Riby, Lenka Kovářová a já, jsme se účastnili víkendových závodů v okolí Trutnova. Účast na štafetových závodech byla brána jako příprava SCM ještědské oblasti na blížíce se mistrovství republiky štafet a žákovských družstev. Lenka jako hostující člen štafety VLI která na těchto závodech startovala, využila možnosti jet s námi, a já abych tam nebyl zbytečně, jsem si také něco zaběhl.

     Vyjeli jsme v sobotu ráno a Kubu jsme vyzvedli v Ústí n.L. Po zbytečném průjezdu Jičínem, kam nás poslala má navigace, a po vracečce kvůli uzavřené silnici, jsme k cíli dorazili od Ostroměřic. Na silnici se tvořila kolona. V pokynech bylo cosi o tom, že když budou zavřené závory, je možné se dostat na shromaždiště jinou, delší cestou. Domnívajíce se, že jde o trvale zavřené závory, jsme na pokyn pořadatele následovali ostatní auta a zvolili objezd delší cestou. Ukázalo se, že závory byly dole jen kvůli průjezdu vlaku a pořadateli, který nás posílal jinudy, nedošlo, že když jsou závory dole u něj, budou dole i o 1 km dále kam nás poslal. Ve výsledku to dopadlo tak, že jsme se sice ke stejným závorám dostali z druhé strany, ale v době, kdy již závora byla nahoře a po čekajících autech nebylo ani vidu ani slechu.

     Přestože Ráno, když jsme vyrazili, bylo po dešti, v době příjezdu již vypadalo příjemněji a rozhodli jsme se oddílový stan nestavět. Počasí skutečně vydrželo. Obdrželi jsme startovní čísla a připravili se na start. Místo diváckého úseku byla pouze divácká kontrola, takže závodník vyběhl z lesa 10 metrů a hned se do něj zase vrátil. Mohlo se tak stát, že šlo kolegu propásnout. Dětské kategorie neměli diváckou kontrolu vůbec, a tak museli předávku hlídat přímo na startu. Kupodivu vše klaplo a předávky probíhali bez problémů. Co bylo horší, bylo to, když nedlouho po stratu druhé ‚vlny‘ přiběhla z lesa závodnice, že na postupu k prvním kontrolám útočí sršni a pobodali tam několik závodníků. Pořadatelé narychlo přehradili vstup do nebezpečného prostoru a nabádali další běžce, aby dbali pokynu pořadatele a volili oběh vyznačený v terénu páskou. Dalším problémem bylo to, že lékaři na mstě potřebovali pro pobodané adrenalin. Rozhlasem vyzívali přítomné alergiky, jestli jej nemají, aby jej dali k dispozici. Posléze se objevil vrtulník záchranné služby, který bravurně přistál. V ten samý moment přijížděla po silnici i sanitka. Další už jen z doslechu, protože jsem se také vzdal do lesa. Každá sanitka měla pouze jednu dávku adrenalinu a popíchaných bylo 30. Postupně dorazilo 6 sanitek, dva lékaři a vrtulník se 3 x otočil mezi nemocnicí a Libiňí. Nakonec do nemocnice byla přepravena jedna závodnice (údajně měla mít 50 štípanců) a večer se na internetu objevilo, že je v ohrožení života. Jak jsme druhý den byli informování, novináři to trochu přehnali a postižená měla být v dopoledních hodinách propuštěna do domácího léčení. Večer se informaci o sršních dozvěděli rodiče a Mery nestačila brát hovory a uklidňovat rodiče.

Informace o mapě: Hořický Chlum, 1:10 000, ed 5m, stav srpen 2014, A4.

Co se týká sportovních výsledků, tak za úspěch bylo možno považovat, že ani jedna štafeta SCM nebyla ‚disklá‘. Lenka se svou štafetou obsadilo 3 místo. Děti ještědské oblasti obsadili v H12 4,5,8,17,18,26,30 a 33 místo z 34 štafet. V D14 obsadili 3 a 9 (Rose) místo z 11 startujících a v H14 7, 10 (Jakub), 13, a 14 místo z 16 štafet. Já v MIXu obsadil 7 místo z 9 štafet.