TJ Lokomotiva TEPLICE

     Jakub Bílý, Rose Riby, Lenka Kovářová a já, jsme se účastnili víkendových závodů v okolí Trutnova. Účast na štafetových závodech byla brána jako příprava SCM ještědské oblasti na blížíce se mistrovství republiky štafet a žákovských družstev. Lenka jako hostující člen štafety VLI která na těchto závodech startovala, využila možnosti jet s námi, a já abych tam nebyl zbytečně, jsem si také něco zaběhl.

     Krásný terén, krásné tratě, super počasí, idylické ubytování....dlouhá cesta....:-) . Za krásného slunného počasí jsme se vypravili v početné skupince na Béčka do Proseče u Skutče. Do auta jsem vyfasovala 4 kolegy z oddílu, takže cesta pro mě byla psychicky náročná, někteří se neustále naváželi do mého navigačního systému (který nezklamal) :-).  Moje únava z cesty se promítla do závodu, proto výsledek nebyl valný. Nejlépe, ba skvěle zaběhla Léňa, která ukázala, jak se běhá klasika na Áčkách :-). Trať klasiky byla velmi náročná, ovšem nádherná. Atraktivní (skalky, bažiny, paseky, množství oplocenek) ... myslím... všem se závod líbil, až na Petra, který si před závodem koupil boty, aniž by se před tím podíval do své peněženky. Tím se hodil to psychické nepohody, a klasicky DISKNUL.

     Víkendovými závody ve Skutči byl završen žebříček Čechy B. Žebříček se skládal z osmi závodů: 10.5. SJH, 11.5. SJH, 17.5. TUR, 18.5. TUR, 7.6. CHA, 8.6. CHA, 6.9. CHT a 7.9. CHT).

     Ze 7 členů našeho oddílu dopadl nejlépe Petr Bílý, který obsadil pěkné 5. místo v H45.

                Zatímco převážná část teplických běžců vyrazila na závody žebříčku B – Čechy, já jsem zvolil pro první zářijovou sobotu účast v „hladkém“ běžeckém závodě Birell Grand Prix v Praze. Jednalo se o noční závod, start byl naplánován na 19:30 hod. z Václavského náměstí. Na start hlavního závodu na 10 km se kromě mě postavilo dalších více než 5 tisíc běžců a běžkyň.

     Vím, že má tahle akce málo společného s orientačním během, ale píšu o ní hlavně kvůli tomu, co se dočtete na konci tohoto článku.

     V neděli 31.8. jsme se já, Karel Hulha a Honza Kruschina vydali na Teplický půlmaraton. Tahle akce se pořádala letos poprvé a tak jsme nevěděli, co od ní můžeme očekávat. Bylo nám sice jasné, že kvalitou nebude odpovídat velkým závodům, ale to by nikdo za 170 Kč startovné ani nechtěl. Přípravě na závody jsme věnovali několik týdnů a příprava se, jak se dle výsledků zdá, celkem vyplatila. Možná bych měl ještě upozornit, že jsme všichni tři běželi 10 km trať, protože na půlmaraton si nikdo z nás zatím netroufl.

                Na závěr prázdnin jsem se sám vydal na tradiční závody známé pod názvem Cena Východních Čech, které pořádal oddíl OK 99 Hradec Králové. Centrum bylo v bývalém dole Kateřina v Radvanicích u Trutnova. Jedná se o bývalý hlubinný důl, kde se mezi lety 1986 až 1994 těžilo uhlí. Centrum tedy bylo jen kousek od Adršpašsko-Teplických skal, kde jsme se letos účastnili mistrovství republiky na krátké trati. Pořadatelé vybrali závodní prostor, ve kterém se běželo v červenci 2013 juniorské mistrovství světa a tak se bylo na co těšit.

     Do soutěží Grand Prix a Grand Prix Junior byly zapracovány výsledky z prázdninových závodů.

     Předposlední prázdninový víkend se konaly tří etapové závody Pěkné prázdniny. Závod má již své jméno zejména pro umístění v Českém Ráji. Tím lákají i zahraniční účastníky. Bohužel to má i negativní dopad. Pořadatelé dostali od správy CHKO povoleni jen pro 1200 závodníků. Proto když byly otevřeny přihlášky, byly během 10 minut obsazené a tak se nedostalo na všechny zájemce. Přihlásit se podařilo pouze pěti členům oddílu.

     Dvacet pět členů našeho oddílu se zůčastnilo prázdninového soustředění poblíž Jablonce nad Nisou.
     Po diskusích z minulých let – zda dvě kratší soustředění či jedno delší – jsme se letos více přiklonili spíše ke druhé variantě, ale přeci jen trochu zkrácené. Několik členů se pak ze soustředění přesunulo do Českého ráje pod hrad Valečov a zhodnotili natrénované na dvoudenních 4etapových závodech Rumcajsovy míle.
     Hned na úvod chci ocenit obětavost a nasazení Miloše anóbrž Náčelníka, který při Michalově nepřítomnosti až na jednu výjimku připravil všechny tréninky.  Podařilo se mu to pochopitelně s pomocí ochotných lampionových roznašečů Lenky, Ivany a Petra. Já se zařadil mezi občasné „donašeče“ , když jsem několik kontrol občas z lesa přinesl. Někdy jsme sice brblali nad umístěním některých kontrol, protože Miloš pochopitelně stavěl tratě od stolu na PC v OCADu, ale všechny tréninky měly svou kvalitu.